PRAHA – Povodňový seriál Informačního portálu Vlčoun.cz končí. Díky desítkám fotografií z osobních či podnikových archivů se čtenáři mohli přenést o deset let zpátky. A podle ohlasů se dvacetidílný seriál líbil.

Jaké to bylo zpracovávat den po dni data, aby byla pro neznalé snadno „čtitelná“? O tom jsme si povídali s Filipem Vlčkem.

Například sestavování linkového vedení býval oříšek. Foceno 29. srpna 2012.

V první řadě bychom rádi poděkovali autorům fotografií. V první řadě jde o Dopravní podnik hlavního města Prahy. Mezi dalšími autory fotografií je dnes již zesnulý Miroslav Bašta. Po zveřejnění prvních dílů se Informačnímu portálu Vlčoun.cz ozvali další čtenáři, kteří také přispěli se svojí troškou do mlýna.

Své fotografie z povodní v srpnu 2002 a z následné stabilizace situace tak poskytli také Zdeněk Liška, Tomáš Rejdal a v neposlední řadě také Petr Čáp. Všem patří velký dík.

Popovodňové letáky také sloužily jako zdroj informací. Foceno 29. srpna 2012.

Ucelený pohled na situaci po vzedmutí Vltavy v hlavní české metropoli mohli čtenáři sledovat s denním zpožděním od 13. srpna 2012.

"Zajímavosti jsem se dočetl i v DP-Kontaktu," říká Filip Vlček. Foceno 29. srpna 2012.

Z jednotlivých podkladů, ať už to byly zdroje z internetu, samotné fotografie, orientační schemata městské dopravy a nebo kniha „Dny, kdy Praze vládla voda“, sestavoval majitel a šéfeditor webu Filip Vlček den co den jednotlivé reportáže. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek.

Filipe, jak vidíš s odstupem deseti let povodně 2002?
Jako obrovskou tragedii. Dnes už víme, že si velká voda nejen v Praze vybrala také kruté daně. Z globálního hlediska je to událost, která se nesmazatelně zapsala do historie českého národa stejně, jako třeba vznik samostatného československého státu. Z hlediska dopravy však zbořila jeden mýtus; a sice, že propracovaná síť pražského metra není ideálním krytem.

Filip Vlček si vyzkoušel i roli informátora. Foceno 18. srpna 2012.

Jaké to bylo tvořit reportáže každý den?
Aby se v tom čtenář snadno zorientoval, bylo to velmi složité. Já sám jsem občas měl co dělat, abych se v textech neztratil. Často se mi stalo, že jsem téměř hotový článek musel přepracovat, protože jsem ještě objevil nějakou zajímavost či událost.

Co Tě nejvíc překvapilo? Objevil si něco, co si do té doby nevěděl?
Novinek pro mne byla celá řada. Překvapilo mne například, že orientační schemata v prvních dnech vycházela každý den. Mám jich přibližně 15, ale den po dni určitě ne. Úplně poprvé jsem si díky fotografiím čtenářů mohl také udělat obrázek z několika částí Prahy, které zůstávaly v pozadí médií i publikací. Například podjezd magistrály na Vltavské nebo zaplavenou tramvajovou trať v Braníku jsem viděl opravdu poprvé.

Porovnejte s fotografií výše. Všiml si někdo vypadlého obkladu? Foceno v srpnu 2012.

Co v Tobě probouzely jednotlivé fotografie?
Tak, jak jsem je postupně získával nebo mi chodily mailem, jsem cítil úzkost a beznaděj. Lidi prostě mohli jen koukat, jak voda jen a jen stoupá. A to samé měli i pracovníci dopravního podniku. Nemohli nic dělat. Ač se snažili sebevíc o zmírnění následků, voda zatopila to nejcennější, co Praha má – metro.

Jaké byly reakce čtenářů?
Čtenáři vydávali prakticky jedinou aktivitu; lajkovali na facebooku. Přišlo mi jen minimum komentářů, ale i ty byly vždy pochvalné. Nicméně za všechno hovoří čísla. Speciál o povodních v Praze v srpnu 2002 přečetly dva tisíce čtenářů, a to na takto neprofesionální web je nádherné číslo.

Schema, schema a zase schema. Dobré zdroje informací. Foceno 29. srpna 2012.

V rámci seriálu si se setkal také s lidmi, kteří v inkriminovanou dobu byli v kontaktu s cestujícími. Jak na Tebe působilo jejich vyprávění?
Úplně cizí lidé to nejsou. Jde o mé dlouholeté přátele, kteří tou dobou pracovali u pražského dopravního podniku. Nicméně chtěl jsem čtenářům Informačního portálu Vlčoun.cz zprostředkovat autentické příhody a také další pohledy na celou situaci. V srpnu 2002 jsem bydlel už několik let v Ústí nad Labem, takže jsem se bezprostředně s povodňovou situací nesetkal. Poprvé jsem se do Prahy dostal obnoveným autobusovým spojením až 26. srpna, kdy už byl zavedený nějaký systém náhradní dopravy. Každopádně vzpomínky pánů Mareše a Odstrčila pro mě byly velice zajímavé. A doufám, že pro čtenáře také.

Orientační schemata a zastávka Vltavská dlouho patřily k sobě. Foceno 18. září 2012.

Vyplatilo se zapracovat na dosud nejrozsáhlejším seriálu Informačního portálu Vlčoun.cz?
Abych pravdu řekl, bylo to dost vyčerpávající, protože k tomu bylo nutné alespoň částečně zachovat běžný provoz webu. Někdy se to povedlo, někdy méně, ale nakonec se snažení podařilo a soudě dle ohlasů se tolik kýžený výsledek podařil. Takže jestli se to vyplatilo? Jednoznačně ano.

Poslední otázka. Povodně utichly, tak na co se mohou čtenáři těšit?
Nechci slibovat. Všichni víme, jak sliby dopadly… Už v závěru srpna jsme vydali první aktualitu z Banské Bystrice, tak zapracujeme na ní. Pak jsme rozjeli sekci ústeckého vozového parku trolejbusů, tak mákneme i na ní. Nicméně na web nebude tolik času, tak uvidíme, co všechno stihneme.

Děkuji za rozhovor.

A seriál končíme pohledem na Vltavskou v srpnu 2002. Děkujeme za přízeň!