PRAHA - V úterý 13. srpna 2002 přišel do práce jako každý jiný den. Jenže voda mu odřízla cestu na Odstavnou plochu Suchdol, kde si měl vyzvednout autobus. Služební spoj tak řidiče musel vyvézt odklonem...

Řeč je o řidiči městského autobusu Jaroslavu Marešovi, který tou dobou pracoval v dnes již neexistující garáži Dejvice.

Jaroslav Mareš (vlevo) během rozhovoru. Foceno 18. srpna 2012.

Jaroslave, jak po pracovní stránce na srpen 2002 vzpomínáte?
Vzpomínám si vcelku dobře, byla to velká změna v dopravě a mně osobně se ty změny líbily. Jako řidič MHD jsem se totiž dostal do míst, kam bych se jako řidič garáže Dejvice nedostal. Při délce trvání mého pracovního poměru u DP to bylo zajímavé i z osobního hlediska. Rád jsem jezdil náhradní dopravu za metro, jelikož skoro všude byly vyhrazené jízdní pruhy a přeprava tedy byla velmi komfortní a rychlá! I cestující na prodloužených linkách například z Bohnic na Pražského povstání si opatření velmi pochvalovali.

Jak dlouho jste tehdy pracoval u DP?
V srpnu roku 2002 jsem pracoval jako řidič autobusu garáží Dejvice již 2,5 roku.

Podle řidiče autobusu si cestující na situaci zvykli. Foceno 18. srpna 2012.

Kdy a jak jste se poprvé profesně setkal s povodněmi?
Poprvé to bylo v garáži, a to při nástupu do práce. Garáže Dejvice totiž měly odstavnou plochu na Suchdole a já jsem měl v úterý 13. srpna 2002 začínat tam. Velký problém to ale nebyl, protože služební vozy jezdily ke garážím a následně jeden z nich pokračoval objízdnou trasou na Suchdol.

Jezdil jste také na náhradní dopravě X-C? Jak jezdívala plná?
Ano, rád. A jak jezdívala plná? Zkuste si představit výpadek provozu metra, jak jsou náhradní autobusy plné! Ale tady to bylo vcelku dobré. Někdy byly autobusy poloprázdné, jindy narvané k prasknutí. Provoz zajištovali dispečeři, takže operativně vyslali další autobus, pokud bylo potřeba. Večer to už jezdilo na intervaly a bylo to v pořádku. Lince X-C pomohly také prodloužené linky ze Severního města, což byla úleva pro všechny.

Zaplavená mapa hlavního města symbolizovala zkázu. Foceno 14. srpna 2002.

V Praze vypomáhali také řidiči z jiných měst. Znali jste se?
Ano, v Praze byli, ale u nás na garáži tuším ne. Občas jsem nějakého zahlédl na linkách.

Určitě jste využíval MHD i soukromě. Jak jste vnímal snahu DP k urychlené nápravě? Byl jste spokojený s informováním cestujících?
Městskou dopravu, a to především tramvaje, jsem využíval i soukromě a díky estakádě mezi Palmovkou a Ohradou jsem mohl cestovat do Dejvic s minimem přestupů. Dopravní podnik hlavního města Prahy se velmi snažil o znovuzprovoznění metra a dalších linek velmi intenzivně. O tom svědčily časté změny v rozpisech služeb v návaznosti na to, jak postupovaly obnovovací práce. S informovaností cestujících to bylo perfektní! Letáky byly jak ve vozidlech MHD, tak na zastávkách, na internetu... Díky patří také naší infolince.

Občas bylo těžké vzpomínat. Přeci jen deset let je deset let. Foceno 18. srpna 2012.

Vybaví se Vám nějaká vtipná nebo naopak třeba nepříliš milá historka?
Jedna se mi opravdu při tématu povodní vybavuje. Při příjezdu na Pražského povstání ve výstupní zastávce všichni vystoupili, ale najednou se mi do vozu natlačil celý dav lidí! (smích) Protože jsem musel jet hned zpátky, tak nebyl čas se s nimi dohadovat. Najel jsem tedy i s nimi do nástupní zastávky, kde byl dispečer. Ten byl z plného autobusu absolutně v šoku a ptal se, kde se mi ve voze cestující objevili? A tak mu říkám, že mi tam NALEZLI, ale že s nimi už odjedu! No a nějaký cestující se na mě otočil a důrazně mi řekl, že když už, tak nastoupili a ne nalezli! Tak jsem mu na to odpověděl, proč tedy nastupoval ve výstupní zastávce? A na to už mi neodpověděl. (smích)

Jak se během povodní změnila nátura cestujících?
Z prvu byli cestující nevrlí a dávali vinu například za přeplněné autobusy vesměs nám řidičům. Později si ale zvykli a brali to jako nutnost. Ostatně ono jim nic moc jiného nezbylo...

Řidič Jaroslav Mareš s šéfeditorem webu Filipem Vlčkem. Foceno 18. srpna 2012.

Dotkla se povodeň také přímo Vás osobně?
Naštěstí skoro vůbec! Jen trochu jsem měl zhoršené cestování z Dejvic na Černý Most, odkud jsem odjížděl z Prahy. Ale jinak ne.

Ještě mi řekněte, Jaroslave. Je něco, co se změnilo a co už nikdy nebude takové, jako před srpnem 2002?
Podle mě se vůbec nic nezměnilo. Po stabilizaci provozu se úplně všechno vrátilo do starých kolejí.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho kilometrů bez nehod.

Tehdejší schémata si Jaroslav Mareš prohlížel se zájmem. Foceno 18. srpna 2012..

Pan Jaroslav Mareš i v současné době pracuje u Dopravního podniku hlavního města Prahy jako řidič autobusu.

Po zrušení garáže Dejvice byl přeřazen do garáží Hostivař, kde působí dodnes. Setkat se ním většinou můžete na jeho přiděleném autobuse SOR. Jak sám dodává, povodně byly dobrá pracovní i lidská zkušenost...

Křižovatka Klárov se během povodní ocitla také pod vodou. Foceno 14. srpna 2002