PRAHA - Denně kontroloval platební morálku cestujících. Ze dne na den se z něj a dalších desítek kolegů ale stal informátor bezradných a zaplavovanou Prahou beznadějně bloudících cestujících.

V rámci povodňovéhoho seriálu Vám Informační portál Vlčoun.cz přináší rozhovor s Viktorem S. Odstrčilem.

Tudy jezdily náhradní autobusy, ukazuje Viktor S. Odstrčil. Foceno 18. srpna 2012.

Viktore, jak jste se poprvé profesně setkal s povodněmi?
Bylo to v úterý 13. srpna. V osm hodin ráno jsem se svojí skupinou začal s výkonem služby. V deset hodin nás vedoucí zavolal a řekl, že počínaje desátou hodinou dopolední se jezdí zdarma a že máme ukončit směnu. Šli jsem zpátky na Bojiště a čekali, co bude dál.

Jak dlouho jste tehdy pracoval u DP?
Během povodní jsem u dopravního podniku pracoval prvním rokem jako revizor.

Co se s Vámi dělo dál? Šli jste domů?
Ano, poslali nás domů s tím, že v podniku nejsme nic platní. Pořád se totiž ještě myslelo, že voda zasáhne střed města a za dva, tři dny bude po všem. Jenže pak přišel první průval do metra, který se bleskově rozšířil mezi trasami B a C a bylo jasné, že doprava jako taková, stojící a padající s metrem, musí nutně zkolabovat. Naštěstí se hned začala organizovat NAD snad všemi autobusy, které byly tehdy v DP k dispozici.

Rozhovor s Viktorem S. Odstrčilem (vlevo). Foceno 18. srpna 2012.

Po určité době se situce stabilizovala. Co se dělo potom?
Začalo se s promptní výrobou orientačních plánů náhradní dopravy. Všichni revizoři byli rozděleni na dvě části. První zůstala na Bojišti a informovala na speciálně zřízených telefonních linkách volající o stavu dopravy, spojích a omezeních. Druhá vyfasovala vesty, každé ráno hromadu nových map a byla vyslána do terénu, aby operativně zajišťovala u stanic metra informování cestujících. Porada byla každé ráno, kdy se aktualizovaly mapy a dostávali jsme nové instrukce ohledně dopravy.

Jak vypadala popovodňová situace v centru Prahy?
Byl to obrázek bídy a utrpení. V centru města nefungovalo skoro nic. Hodně provozoven a institucí sušilo a vyklízelo poničené prostory, všude hromady promáčených a zničených věcí a nábytku, a v neposlední řadě také zápach bláta, který na všechno sedal a lepil se na kůži. Přeci jen byl srpen a i přes dlouhodobé deště docela teplo...

Pohled do zaplaveného Karlína. Foceno v srpnu 2002.

Předpokládám, že na telefonních linkách Na Bojišti drnčely telefony od rána do večera.
Na Bojišti jsme měli peklo. Telefony tady opravdu drnčely nepřetržitě a i vyškolený personál z informačních středisek měl co dělat, aby situaci zvládal.

Setkali jste se v návaznosti na povodně s nějakou kritikou? Jak cestující situaci (ne)chápali?
Pokud si vzpomínám, nesetkali jsem se s žádnou kritikou, která by byla nějak namířena proti DP. Byl to sice nápor na všechny, ale snad se nenašel nikdo, kdo by něco vyčítal přímo nám, nebo DP. Každý pochopil, že takovou pohromu nikdo nemohl předvídat, natož se jí nějak bránit. Až později, když se začalo zjišťovat, že DP-Metro nechalo utopit dva vlaky a s nimi málem i dva strojvedoucí na Florenci, že průvaly vody tzv. tlakotěsnými dveřmi byly způsobeny fušerskou prací a že varování pro metro přišlo pozdě, začalo se přirozeně nadávat. Ze strany cestujících byl ale klid, snad až ke konci, kdy se začali oprávněně ptát, za jak dlouho se už bude jezdit normálně.

Vzpomínkové listování tehdejším tiskem s odstupem deseti let. Foceno 18. srpna 2012.

Kde všude jste jako informátor působil?
Nejprve na Náměstí Republiky, ze kterého jsem se později přesunul na Vltavskou, kde už jezdily tramvaje a kudy projížděly autobusy NAD za linku C. Tou dobou už podnik musel povolat i řidiče z jiných měst, aby kmenoví zaměstnanci mohli být také vystřídáni. Bylo tu hodně Ostraváků, Brňáku, Plzeňáků, řidiči z Ústí a bylo občas docela vtipné je navigovat, když někde hledali cestu.

Jak hodnotíte snahy DP zahájit rekonstrukční práce a následně obnovovat provoz MHD co nejrychleji?
Dopravní podnik se chovat trochu chaoticky například, když třeba kývl na nabídku Armády ČR a ta přivezla do metra chemické mobilní sprchy na odmořování. Jedno ráno je přivezli, večer je zas naložili a odvezli pryč. Petrně si totiž někdo uvědomil, že do prostor metra zalitých mnohdy toxickým bahnem nikdo v plavkách nepoleze. Bylo to období kdy se muselo rozhodovat rychle a metodicky.

Což v časovém presu nešlo?
Nešlo. Když máte zajistit dodávky proudu, vody, technickou pomoc, čerpadla, hadice a do toho zvládnout bandu několika tisíc lidí, kteří se bez ohledu na stav infrastruktury podniku domáhají platu a volna, je to pěkně vyčerpávající záležitost. DP se jí i přes všechny nedostatky podle mě zhostil dost dobře, a tak odstraňování následků proběhlo v rámci možností tak rychle a kvalitně, jak jen to šlo. Ještě několik let po povodni ale bylo vidět, kam až voda sahala a kolik škody, nejen dopravnímu podniku, nadělala.

Rozhovor probíhal před budovou bývalých dopravních podniků. Foceno 18. srpna 2012.

Velká voda v srpnu 2002 hodně odnášela. Je něco, co Vám naopak dala?
Zmínil bych jeden zážitek, který jsem v souvislosti s vodou zažil. Jen díky ní jsem se totiž podíval do bývalého vládního krytu, který je umístěn pod stanicí metra Malostranská. Pronikli jsme tam přes vstupní vestibul, kde dosud hučely vysoušeče a i uprostřed noci probíhal stavební ruch. Mohl jsem si tak ve svitu baterky prohlédnout strojové zařízení, filtrovny a rozvodné a ubytovací prostory, kam se měla v případě nebezpečí nebo napadení uchýlit vláda ČSR. Povím vám, tahle povodeň dokázala, že by tam asi nepřežili ani den.

Co Vám, Viktore, vyvstane na mysli, když se řekne srpen 2002?
Kromě již řečeného nejspíš ticho. Normálně byl v ranní tramvaji běžný hovor, všichni si četli, nebo klábosili do mobilu, ale když jsme sníženou rychlostí vjeli na most přes řeku, kde se pod oblouky vzdouvala Vltava, všichni zmlkli a se strachem a otazníky v očích pozorovali, co se děje. Takové hrobové ticho, rušené jen hučením motorů tramvaje, jsem ještě nezažil...

Děkuji za rozhovor!

Revizor a informátor Viktor S. Odstrčil kousek od Vltavské. Foceno 18. srpna 2012.

Pan Viktor S. Odstrčil v současné době pracuje jako státní zaměstnanec u Policie ČR v Praze.

Po povodních na přelomu roku 2002 a 2003 přešel v rámci DP od oddělení přepravní kontroly do provozovny Řepy jako řidič autobusu. Zde později skončil také, ale na povodně nejspíš nikdy nezapomene.

Povodeň s pohledem na neohrožený Pražský hrad. Foceno v srpnu 2002.